Pokud se chceme koupat v bazénu, potřebujeme, aby voda měla odpovídající čistotu a kvalitu. To však mnohdy nelze poznat hned na první pohled. Jistě, pokud se nám v něm například přemnoží řasy a sinice, pak si toho všimneme. Ovšem například změnu v pH vody pouhým okem neodhalíme. Přitom i ona může být pro nás škodlivá – asi nikdo z nás se asi nechce koupat v kyselině. Jak to ale poznáme? Zde můžeme využít bazénový pH tester. Ten je vyroben tak, aby dokázal odečíst hodnotu pH právě z bazénové vody. Je pak pochopitelné, že vzhledem k jeho popularitě existuje hned několik různých typů, mezi kterými si můžeme vybrat.

Tím prvním je klasický lakmusový papírek. S ním jsme se setkali asi všichni při hodinách fyziky. Jeho použití je jednoduché: ponoříte jej na okamžik do vody a následně podle změněné barvy odečtete na přiložené stupnici, jakou hodnotu vlastně má. Je velmi snadno dostupný, i když někdy nemusí být úplně přesný. Pro účely koupání v bazénu však naprosto postačuje. Dalším typem je tester chemický, kdy nabereme vzorek vody z bazénu a nakapeme do něj danou chemikálii. Podle následného zbarvení vody pak zjistíme, jak vysoké pH tato voda má. Tento postup se může zdát zbytečně komplikovaný ve srovnání s pouhým ponořením lakmusového papírku, ale má i své výhody.

Tou hlavní je, že vzorek nabíráme podle instrukcí z prostředku bazénu, neponoříme jej jen kousek pod hladinu. Získáme tak mnohem přesnější výsledek, neboť hodnoty u hladiny se mohou značně lišit od těch u dna, zvláště pokud voda není řádně promíchávána. Budeme tak mít mnohem lepší představu, jak na tom náš bazén ve skutečnosti je. Samozřejmě existují i testery elektronické, avšak ty obvykle fungují na jednom z principů uvedených výše. Záleží pak tedy na nás, který z nich budeme preferovat. Nelze totiž říci, že by jeden byl lepší, než druhý. Je tak na každém, jaký si vybere.