Rubrika: Mobil

Můj mobilní telefon jsem si přála, když mi bylo asi patnáct let. V té době sice ještě mobilní telefony nebyly tak rozšířené, jako dnes, ale i tak si ho přála, ale bohužel se mi to nesplnilo. A když jsem si na Vánoce jako jediný dárek přála mobil, tak jsem ho bohužel nedostala. Dostala jsem místo toho pouze samé knihy anebo oblečení. Vůbec si nedokážete představit tu bolest, jakou jsem cítila v srdci. Opravdu jsem měla za to, že mobilní telefon na Vánoce dostanu. Ovšem ale tohle nebylo všechno smutné, co jsem na Vánoce zažila. Bohužel jsem ihned ztratila jednu knihu, kterou mi dala maminka na Vánoce. Bylo mi to opravdu líto, protože jsem ji chtěla ukázat své kamarádce. Vzala jsem jí tedy ven, ale bohužel jsem ji asi nechala někde položenou, tak ji někdo vzal. A opravdu mi doma rodiče nadali. A abych vám pravdu řekla, měla jsem velmi přísné rodiče.

A možná kvůli tomu, že rodiče byli přísní, tak mi ani nedovolili mít mobilní telefon. Oba dva se sice mobilní telefony měli, a to už docela i kvalitní, ovšem mě stále drželi zkrátka. Řekli mi, že když budu mít mobilní telefon, že se potom nebudu ve škole vůbec snažit a budu propadat. Jenomže to byli na omylu. Já jsem měla za to, že když budu mít mobilní telefon, tak se budu učit lépe.

Tohle jsem jim slibovala, jak jsem mohla, ale bohužel mi to nikdy nevyšlo. A mobilní telefon jsem si musela koupit až ze své brigády, kdy mi bylo asi sedmnáct let. Nyní už mám ale dokonalý mobil, mám takový chytrý telefon, který mi vyhovuje a mohu s ním dělat taky fotky. Anebo s ním pracovat. Já totiž velmi často pracuji na home office, takže se mi kvalitní a chytrý telefon vždycky hodí. A když to vezmu kolem a kolem, tak není nad mobily. Spojí nás pokaždé s tím, se kterým chceme mluvit. Vzpomínám na ty doby, kdy nebyl mobil. To potom byly domluvy s lidmi opravdu složité. 

Vždycky jsem chtěla nějaký kvalitní mobilní telefon, který mi bude dělat společnost. Vy si jistě říkáte, že společnost má člověku dělat zase další člověk. Jenomže u mě to takhle bohužel ale neplatí. Žiji na vesnici, kde opravdu moc lidí není. Sice jsou tady lidé, ale jsou opravdu v takovém věku, že to jsou většinou samí senioři. A když je tam náhodou někdo mladší, třeba například v mém věku, tak většinou nemají čas anebo jsou stále v práci. Já mám totiž v práci takovou, že pracuji z domu, takže mám spoustu volného času a můžu si udělat v volno opravdu kdy chci. A když chci dlouhé volno, tak si ho udělám. Jenomže když si udělám volno sama na sebe, tak bych nejraději chtěla být s přáteli. Proto jsem opravdu ráda, že existuje mobilní telefon, ve kterém hraji různé hry anebo taky volám své rodině. Mě tohle baví a já si říkám, že kdyby nebyl mobilní telefon, tak jsem asi stále sama.

A právě díky mobilnímu telefonu udržuji všechno v kupě, že velice často volám rodině anebo přátelům. Jenomže volání přes mobilní telefon není to úplně pravé ořechové. Taky bych si ráda s někým vyšla někam ven. Jenomže jak už to, tak bývá, tak ne vždycky se zadaří, ale i tak jsem ráda, že mám možnost alespoň obden zavolat své nejlepší kamarádce, která bydlí sto kilometrů od mého domu. Ona si tam odstěhovala za partnerem a taky za prací. A s tím nic už neudělám. Takže jsem ráda, že mi zbyly alespoň mobilní hry.

Taky hrajete někdy na mobilu nějaké hry? Já jsem se tímto nakazila od mého bratra, který mě naučil hrát mobilní hry. A já nevím, jestli mu mám děkovat nebo být na něj naštvaný. Copak může dospělá žena stále hrát hry na mobilu? No, každý jsme nějaký, a to svět nezmění. Ale abych se vám přiznala, tak mě vůbec nevadí, že často hraji mobilní hry, sice je to na hraně, ale budiž. Ale taky by bylo lepší, kdybych ty hry mohla s někým blízkým hrát. Uvidím, třeba někoho díky hrám potkám. 

Mobilní telefon je pro mě opravdu hodně důležitý. A taky jsi ale vzpomínám na ty časy, kdy jsem stále dokola ztrácela mobilní telefon, protože jsem vůbec na mobilní telefon nebyla zvyklá, takže jsem byla hodně zapomnětlivá a kamkoliv jsem mobilní telefon položila, tam jsem ho bohužel taky nechala. Asi za rok jsem ztratila dva anebo tři mobilní telefony.

Proto mi taky rodiče začali kupovat takové mobilní telefony, které byly z druhé nebo dokonce i z druhé ruky Takže celé dětství, asi až do šestnácti let, jsem měla stále takové staré oprýskané mobilní telefony, za které jsem se samozřejmě hodně styděla. Jenomže co jsem mohla dělat, když jsem všechny skvělé mobily ztratila? A za svůj život jsem ztratila čtyři kvalitní mobilní telefony. Nyní, v dospělosti je to už sice o něco lepší, ale stejně se mi někdy stane, že mobilní telefon někde nechám.

Naštěstí ale dnešní době je už to takové, kdy lidé nalezený mobilní telefon většinou vrátí. Zatím se mi stalo že se během roku už sedm krát, kde jsem někde zapomněla mobilní telefon. A to hlavně v trafice anebo někde v práci. Zatím se mi vždycky pokaždé mobilní telefon vrátil. A jsem samozřejmě ráda, protože nyní už vám kvalitní mobilní telefon, což by mě opravdu hodně mrzelo, kdyby mi ten mobilní telefon nikdo nevrátil. Takže jsem opravdu vděčná vždycky všem poctivým lidem a všem nálezcům, kteří se chovají čestně a poctivě a mobilní telefon vždycky na příslušné místo vrátí. Opravdu paní v trafice mě už dobře zná, že tam lidé většinou nosí mobilní telefon, když ho najdou, protože ví, že paní v trafice už o tomhle ví. A už z toho máme srandu, ale vím, že jednoho dne budu mít opravdu velkou smůlu a drahý mobilní telefon mi nikdo nevrátí. I když to tak vezmu, tak možné hledání by asi bylo lehké, vzhledem k tomu, že mobily už mají i sledovací zařízení.