Asi většina z nás už má aspoň jeden mobil. A někdo jich má klidně i víc. A i ten, kdo mobil nemá, ho už určitě aspoň viděl nebo o něm slyšel. Takový mobil je totiž hodně dobrá věc. A tak si ho často koupíme. Aby bylo možné nás zastihnout a abychom i my mohli zavolat ostatním, když je třeba. Mobil je teda něco, co nám slouží. A slouží většinou dobře, pokud nám neupadne a nerozbije se. A když se rozbije? Tak se zkrátka koupí další. Dneska už na tom přece vůbec nic není.

S takovým telefonem se dá dovolat skoro ze všech míst, na kterých můžeme být. Můžeme volat, když chceme, i když to potřebujeme, i když nechceme, ale musíme. To je úplně jedno. Stačí vymačkat číslo nebo ho najít ve svém seznamu kontaktů a začít do toho přístroje mluvit. A mluvit do něj můžeme celou věčnost. A když máme kredit, ten na druhém konci nás slyší. A když kredit dojde, můžeme mluvit dál, jenomže nás už nikdo jiný neuslyší. Jedině snad ten, kdo je zrovna blízko nás. Anebo můžeme jenom poslouchat a slyšet toho, koho chceme, i když je třeba neskutečně daleko. Takže nejsme nikdy sami, ani když jsme sami. Vždycky si můžeme s někým popovídat, když si chce ten druhý taky popovídat a nepoloží nám to. A když to položí, stačí vytočit další číslo. Teda vymačkat ho.

Ale mobil toho dneska umí už i o hodně víc. Podle toho, jak je moderní. A tak můžeme někomu taky poslat vzkaz v podobě SMS. Nebo mu můžeme poslat e-mail, nebo napsat na Messenger nebo mu něco sdělit přes sociální sítě.

A když se nechceme s nikým kontaktovat, můžeme tady třeba docela obyčejně hrát hry. I to mobil umí. A umí toho ještě dost a dost. Tolik, že je vlastně divné, jak málo může někdy takový mobil stát. I když čím je levnější, tím to může vyjít dráž. Mobil třeba za korunu nám nedají jenom z lásky a oberou nás na něčem jiném.

Ale to je jedno. Hlavně že mobily máme.