Já vám povím, co s tím udělat. Naprosto nic. Proti zákonu schválnosti nelze bojovat, lze na něj být pouze připraven. A protože člověk je tvor chybující, tak většinou připraven není. V tomto případě je tedy nutno peníze nějak sehnat. A pokud to jen trochu půjde, tak zákonným způsobem. Jenže jak a kde? I vtom vám poradím. Ano, zcela nezištně. Jsou zde totiž jisté instituce, můžeme-li to tak nazvat, kde peníze mají, a dokonce je vám rádi zapůjčí. A je úplně jedno, zda se tomu řekne půjčka nebo hypotéka. Protože tak zvaná neúčelová hypotéka se může využít naprosto na cokoli.

U velké většiny hypoték banky požadují dokladování, nač byly vaše vlastní peníze (ano vaše vlastní, sice půjčené, ale nyní vaše) použity. Je to sice drobátko na palici, ale ještě to tak skutečně někde funguje a hypotéka by měla sloužit právě k bydlení či věcmi s tím spojených. V americké hypotéce to však funguje trošku jinak.

Přesnou definici neznám, ale stručně se to dá říci tak, že je to ve výsledku smlouva o půjčení peněz proti nemovitosti, která tomu, co si půjčuje patří.

Nelze si tedy vypůjčit peníze bez záruky. To znamená, že vám nepůjčí na sousedův byt, ani na barák vašeho prastrýce. V tomto případě by se to muselo řešit tak, že by si půjčku bral on sám na sebe a peníze vám přenechal. Protože co si s nimi udělá, jakmile mu přijdou na účet už je pak čistě jeho věc. To už nikoho zajímat nebude. Věřitele už bude zajímat jen to, zda splácí včas a ve správné výši. Pokud ano, nenastane sebemenší problém. Pokud ne, bude asi věřitel nucen použít prostředky k tomu, aby došlo k nápravě. A zde již postupuje každý jinak, dle svých interních předpisů. Ti slušnější pošlou nejprve SMS, pak dopis, jen obyčejný, a nakonec dopis úřední. Pokud dotyčný a ni pak nereaguje, má dosti velký problém. Hodně velký. Může se potkat s člověkem, kterému se říká exekutor.